MENU
Nasze ceny
Przeczytaj fragment on-line
Jan Żiżka. Tom 1 i 2 - ebook
Wydawnictwo:
Tłumacz:
Format:
EPUB
Data wydania:
13 lutego 2025
Jan Żiżka. Tom 1 i 2 - ebook
Jan Žižka, czeski bohater narodowy, przywódca antyniemieckiego i antykatolickiego powstania Czechów, które przeszło do historii pod nazwą rewolucji husyckiej, zanim stał się „bożym bojownikiem”, przeszedł iście awanturniczą i pełną zakrętów drogę życiową. Straciwszy za młodu cały majątek i jedno oko, dołączył do raubritterów, czyli trudniących się rozbojem rycerzy, i napadał kupców na drogach. Później także za pieniądze sprzedawał swój miecz i umiejętności bojowe. Jako najemny żołnierz uczestniczył m.in. w wojnach Polski z Zakonem Krzyżackim. To właśnie jego na pierwszym planie obrazu Bitwa pod Grunwaldem Jan Matejko uwiecznił pod postacią groźnego, wąsatego rycerza, który zamierza się, aby wielkim mieczem zadać cios powalonemu przeciwnikowi. Pod wpływem nauk Jana Husa Žižka przeszedł przemianę duchową i z najemnika stał się „bożym bojownikiem”, walczącym w obronie czeskiej tożsamości narodowej i religijności. W okresie wojen husyckich stanął na czele wojsk, które skutecznie opierały się wyprawom krzyżowym wysyłanym przez papieża oraz króla niemieckiego i czeskiego przeciwko „heretyckim” Czechom. Zmarł jako niepokonany dowódca, nie doczekawszy końca husyckiej rewolucji. Obszerna dwutomowa biografia autorstwa prof. Petra Čorneja to pasjonująca opowieść o jednej z najważniejszych postaci w panteonie narodowym Czechów.
Spis treści
SPIS RZECZY
Rozdział I MŁODOŚĆ I DOJRZEWANIE 5
Trocnov 5
Nazwisko Žižka 22
Człowiek na bezdrożu 34
W polskiej służbie 60
Rozdział II PRAGA – CZECHY – EUROPA 77
Nowy król rzymski: Zygmunt Luksemburski 77
Miasta nad Wełtawą 80
Zagadki pobytu w Pradze 84
Na dworze królewskim 93
Więzi z Wyszehradem 97
Cztery zwroty Wacława IV 100
Zdobywanie zamków, czyli O walce duchowej i cielesnej 103
Zwołanie soboru 109
Czeski program reformatorski 113
Przyspieszone tętno dziejów 120
Przekształcenie 135
Rozdział III NARODZINY PRZYWÓDCY 145
Wieczór przed burzą 145
Pierwszy dzień rewolucji 157
Życie bez króla 174
Trąba siódmego anioła 186
Miasto Słońca 199
Koniec czasów 211
Sudoměř 223
Rozdział IV TABOR I PIERWSZA KRUCJATA 245
Krwawa Wielkanoc 245
Ogłoszenie krzyża 260
Dowódca polny 273
Przeciw wszystkim 284
Walka o Pragę 307
Spory o bitwę 336
SPIS RZECZY
Rozdział V ŽIŽKA U BRAM 344
Kruchy sojusz 344
Poszukiwanie króla 355
Walki na czeskim południu i południowym zachodzie 361
Punkty zwrotne 370
Prachaticka masakra 380
Zasadnicze i drugorzędne 390
Wtedy na zachodzie (i północnym zachodzie) 401
Rozłam wśród taborytów 416
Słynna kampania 426
Sejm čáslavski 440
PRZYPISY 449
SPIS ILUSTRACJI 558
INDEKS OSÓB 561
| Kategoria: | Biografie |
| Zabezpieczenie: |
Watermark
|
| ISBN: | 978-83-8196-939-0 |
| Rozmiar pliku: | 9,1 MB |
FRAGMENT KSIĄŻKI
PRZYPISY
Rozdział I
MŁODOŚĆ I DOJRZEWANIE
¹ Josef Kalousek, O Trocnově, rodišti Žižkově, VKČSN 14, 1890, Praha 1891, s. 352–353; Rudolf Urbánek, Žižka v památkách a úctě lidu českého, Brno 1924, s. 18–19. Lepiej Jan Petřík, Trocnov v XVII. Století, JSH 5, 1932, s. 73–88.
² Eva Doležalová, Svěcenci pražské diecéze 1395–1416, Praha 2010, s. 121–124 (14 proc. wszystkich wyświęconych w podanym okresie). O liczbie mężczyzn o imieniu Jean w Paryżu pisze między innymi Jean Favier, François Villon. Život středověké Paříže, Praha 2001, s. 58.
³ Hugo Toman, O Žižkovi, jeho rodišti a o pozdějším rodu Žižků z Trocnova podnes kvetoucím, VKČSN 1890, nr 13, Praha 1891, s. 342.
⁴ Václav Hájek z Libočan, Kronika česká, Praha 1541, fol. 374 r. Ponadto: Jan Petřík, Trocnov. Průvodce minulostí a přítomností, České Budějovice 1938, s. 11; Jaroslav Pánek, Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance, Praha 1989, s. 105–106; Václav Bůžek i in., Světy posledních Rožmberků, Praha 2011, s. 370–371.
⁵ Daniel Kovář, Petr Odložil, Borovany, České Budějovice 2000, s. 5; Roman Lavička, Pozdně gotické kostely na rožmberském panství, České Budějovice 2013, s. 120.
⁶ W kwestii Střížova i Machovców z wiarygodnymi odniesieniami do źródeł zob. Tomáš Kahuda-Sterneck, Ze středověkých dějin Střížova na Českobudějovicku, „Výběr” 37, 2000, s. 291–292, 294–299; Eduard Maur, Chval z Machovic, Břeněk z Dolan a Jan Valkún z Adlaru – vojenští velitelé táborů před založením Tábora, TA 10, 2000–2001, s. 27–30. Już wcześniej František Michálek Bartoš, O čest táborského hejtmana, JSH 22, 1953, s. 77.
⁷ SOA Třeboň, fond cisterciáci Vyšší Brod (szuflada 72). Pierwsze wydanie Maximilian Millauer, Diplomatisch-historische Aufsätze über Johann Žižka von Trocnow, Prag 1824, s. 20–22. Kolejne, starsze edycje (najbardziej dostępną sporządził Hugo Toman, Literní památky, duch a povaha Žižkova, VKČSN 1983, nr 16, Praha 1894, s. 5) wymienia Katalog výstavy na paměť Jana Žižky z Trocnova, red. Václav Novotný, Praha 1924, s. 9 (nr 1), niestety z błędną datą wystawienia dokumentu. Więcej także Eva Barborová, Jan Žižka v materiálech Státního archívu v Třeboni, w: Jan Žižka z Trocnova. Sborník k 550. výročí úmrtí, red. František Crkovský, Eva Barborová, České Budějovice 1974, s. 30. W sprawie Drochovca i Plachty więcej August Sedláček, Doklady k otázce o Žižkově stáří, ČČH 19, 1913, s. 457–459.
⁸ Spośród czeskich badaczy przychylnych teorii o dwóch Janach Žižkach, ojcu i synu, wymienić należy przede wszystkim Vácslawa Vladivoja Tomka (Jan Žižka, Praha 1979, s. 2–3; Oprava a doplněk k životopisu Žižkovu, „Časopis Musea království Českého” (dalej: ČMKČ) 66, 1892, s. 108–109), Čeňka Pinskera (O stáří Jana Žižky z Trocnova, Praha 1912, s. 64–91), a szczególnie Františka Michálka Bartoša (na przykład O stáří Jana Žižky z Trocnova a pravosti čáslavského nálezu jeho ostatků, „Kalich” 6, 1918–1919, nr 1, s. 11–20; Odchod Žižkovy rodiny z Trocnova, JSH 6, 1933, s. 8–10; Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415–1426, Praha 1965, s. 216–223). Z przeciwników tej teorii należy wymienić Hugo Tomana (O rodu a příbuzenstvu Jana Žižky z Trocnova, VKČSN 1890, nr 4, Praha 1891, s. 44–48; O Žižkovi, s. 339; Literní památky, s. 5–9), Augusta Sedláčka, który umieszczał narodziny Žižki mniej więcej w roku 1358 (Jan Žižka z Trocnova, 2 Písek, 1924, s. 10), Josefa Šustę (Úvahy a drobné spisy historické. Díl první, Praha 1934, s. 356–371), Rudolfa Urbánka (Jan Žižka, Praha 1925, s. 5; K diskusi o Žižkovi, ČNM 99, 1925, s. 8), Josefa Pekařa (Žižka a jeho doba. Díl druhý. Jan Žižka, Praha 1928, s. 9–12; Žižka a jeho doba. Díl čtvrtý. Poznámky k dílu třetímu. Opravy a dodatky – Příloha. Rejstříky, Praha 1933, s. 201–202) oraz Františka Šmahela, który skłaniał się ku temu już w swojej biografii husyckiego dowódcy (Jan Žižka z Trocnova. Život revolučního válečníka, Praha 1969, s. 22–25). Dyskusję podsumował i scharakteryzował właśnie Šmahel, Záhady dvou Žižků a Žižkova věku, HT 3, 1980, s. 21–28, 44–45. W tym duchu także produkcja popularnonaukowa, na przykład Josef Schneider (w rzeczywistości Rudolf Tecl), Jan Žižka a Tábor. K 550. výročí úmrtí Jana Žižky, Tábor 1974, s. 3–4; Miroslav Svoboda, Jan Žižka z Trocnova později z Kalicha. Stručný životopis v datech, Český Krumlov, b.d., s. 7–8; Petr Čornej, Jan Žižka z Trocnova, w: Husité. Na cestě za poznáním husitského středověku. Slova – obrazy – věci, red. Zdeněk Vybíral, Tábor 2011, s. 49–50; Zdeněk Vybíral, Jan Žižka. O táborském hejtmanu a husitském vojevůdci, Tábor 2014, s. 13–14. Poza granicą możliwych do przyjęcia domysłów na temat rodziny Žižki poruszał się Jiří Hás, Z rodinného života husitských hejtmanů, Praha 2008, s. 8–12, 29–38.
⁹ Jacques Le Goff, Zrození očistce, Praha 2003 ; František Šmahel, Das purgatorium sompniatum in der hussitischen Topographie des Jenseits, w: Eschatologie und Hussitismus, red. Alexander Patschovsky, František Šmahel, Praha 1996, s. 115–138. Więcej o klasyfikacji grzechów w następnym rozdziale.
¹⁰ Zob. NK ČR XIV B 15, fol. 23r. Po raz pierwszy wydał je Josef Emler, Dvě nekrologia krumlovská, VKČSN 1887 (č. XU), Praha 1888, s. 217. Kolejne edycje w: Urkunden- und Regestenbuch des ehemaligen Klarissinnen-Klosters in Krummau, red. Johann Matthäus Klimesch, Prag 1904, s. 30. Analizę paleograficzną podaje F. Šmahel, Záhady dvou Žižků, s. 37–39. Kolorową fotokopię wpisu wydrukował na przykład Z. Vybíral, Jan Žižka, s. 15. Jako pierwszy szczegółowo zajął się zapisem František Michálek Bartoš, Nové zprávy o Žižkovi a jeho rodině, JSH 5, 1932, s. 113–115; tenże, O krumlovský zápis o rodině Jana Žižky, JSH 6, 1933, s. 94–96.
¹¹ RBMV III, s. 103 (nr 228). Tu jest jednak wymieniony na stanowisku psiarza (canum ductor) jako „Pescha”. Jest to tylko mały przykład typowej graficznej niekonsekwencji w zapisie nazwisk, w tym przypadku jednej z lokalnych odmian imienia Petr.
¹² Przede wszystkim F. Šmahel, Záhady dvou Žižků, s. 44. Jego śladami potem poszli następni, szczególnie Zdeněk Vybíral i Petr Čornej.
¹³ J. Emler, Dvě nekrologia krumlovská, s. 211.
¹⁴ Zob. RBMV III, s. 100 (nr 225), 152 (nr 360), 193 (nr 477). Dalej E. Doležalová, Svěcenci, s. 121; Z. Vybíral, Jan Žižka, s. 15–17.
¹⁵ Antonín Hejna, Trocnovské dvorce, ČNM 126, 1957, s. 35–48; tenże, Výsledky archeologického výzkumu v Trocnově, JSH 26, 1957, s. 1–4; tenże, Trocnov a jeho archeologický výzkum, JSH 43, 1974, numer specjalny, s. 1–10; Encyklopedie českých tvrzí III, díl. S–Ž, red. Jiří Úlovec i in., Praha 2005, s. 859–860; Daniel Kovář, Středověký hrádek u Ostrolovského Újezda na Českobudějovicku, „Výběr” 49, 2012, s. 3–4; Zuzana Thomová, Revizní archeologický výzkum Trocnov, Mikšův dvorec, „Výběr” 30, 1993, s. 262–263.
¹⁶ Jan Petřík, O Janu z Ledenic, JSH 4, 1931, s. 72.
¹⁷ Odwołujemy się do wydania: Iohannes Dubravius, Historia Boiemica, Basileae 1575, s. 230–231. Do tego František Michálek Bartoš, Žižka v dějepisectví. Z půltisíciletého zápasu o dějinnou pravdu, w: Sborník Žižkův 1424–1924. K pětistému výročí jeho úmrtí, red. Rudolf Urbánek, Praha 1924, s. 175; R Urbánek, Žižka v památkách, s. 78.
¹⁸ Urkunden- und Regestenbuch des ehemaligen Klarissinnen-Klosters in Krummau, s. 131–132. O codzienności tutejszych sióstr bardziej szczegółowo pisze Helena Soukupová, Život v krumlovském klášteře klarisek, w: Ordo et paupertas. Českokrumlovský klášter minoritů a klarisek ve středověku v kontextu řádové zbožnosti, kultury a umění, red. Daniela Rywiková, Roman Lavička, Ostrava 2017, s. 101–103, 114–126.
¹⁹ Urkunden- und Regestenbuch des ehemaligen Klarissinnen-Klosters in Krummau, s. 131–132. O losach siostry Žižki Anežki więcej w rozdz. VII.
²⁰ Roman Lavička, Robert Šimůnek, Městský farní kostel ve středověkých Čechách. Trhové Sviny 1280–1520, České Budějovice 2011, s. 11, 12, 17, 19, 21, 22, 35.
²¹ Pod koniec XIX wieku w nieznany sposób dostał się z czeskobudziejowickiego ratusza do Archiwum Muzeum Narodowego, został opublikowany w Urkundenbuch der Stadt Budweis in Böhmen. I. Band. 1. Hälfte. 1251–1391, red. Karl Köpl, Prag 1901, s. 150–151 (nr 248). Historię zrekonstruował Karel Pletzer, Jan Žižka z Trocnova spoludlužníkem u budějovických židovek. Úvaha nad dlužní listinou, JSH 68, 1999, s. 249–254. W sprawie Jaroslava z Krupy i Jana z Mysletína patrz A. Sedláček, Doklady, s. 461–462.
²² RBMV III, s. 28 (nr 31).
²³ Jan Petřík, Odúmrť po Mikšovi z Trocnova, JSH 4, 1931, s. 41–54.
²⁴ Aeneas Silvius Piccolomini, Historia Bohemica. Band 1: Historisch-kritische Ausgabe des lateinischen Textes, red. Josef Hejnic, deutsche Übersetzung Eugen Udolph, Köln–Weimar–Wien 2005, s. 268.
²⁵ RBMV V/I/2, s. 215–216 (nr 1142, 1143).
²⁶ Oryginał dokumentu SOA Třeboň, fond Velkostatek Český Krumlov I 1A @ Nr. 144 w pełnym brzmieniu wydał H. Toman, Literní památky, s. 7–8. Zob. także regest w: Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen. I. Band. 1253–1419, red. Valentin Schmidt, Alois Picha, Prag 1908, s. 62 (nr 243). W sprawie Matěja i Holkova patrz: A. Sedláček, Doklady, s. 462–463; Daniel Kovář, Tvrz a statek Holkov u Velešína, JSH 81, 2012, s. 8–10.
²⁷ Karel Pletzer, Z nejstarší historie Dolní Vesce u Velešína, „Výběr” 29, 1992, s. 23.
²⁸ Dokument należy do Archiwum miasta Trhové Sviny, przechowywanego w SOkA České Budějovice. Jego edycję przygotował H. Toman, Literní památky, s. 8–9; regest RBMV III, s. 46 (nr 80). Nowoczeskie tłumaczenie wydrukował między innymi Karel Hlubuček, Trocnov – Žižkův kraj, Praha 1952, s. 22. Zob. również A. Sedláček, Doklady, s. 463–464; Jan Petřík, Přehled dějin Trocnova, Brno 1924, s. 5–6.
²⁹ Jan Petřík, O jménu kupce Žižkova čeřejovského lánu (Črnec či Kreuz?), JSH 2, 1929, s. 11–13.
³⁰ AČ 35, s. 268; RBMV III, s. 58–59 (nr 109); 60–61 (s. 115), 70 (nr 144), 89 (s. 194), 102 (s. 228). s. 58–59 (nr 109), 60–61 (nr 115), 70 (nr 144), 89 (nr 194), 102 (nr 228).
³¹ A. Sedláček, Doklady, s. 449; F. Šmahel, Záhady, s. 34–36.
³² August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého III. Budějovsko, Praha 1994, s. 288; tenże, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Svazek 2, red. Vladimír Růžek, Praha 2001, s. 56–57, 59; tenże, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Svazek 5, red. Vladimír Růžek, Praha 2003, s. 446. W sprawie Domina patrz: František Beneš, Karel Beránek, Soupis česky psaných listin a listů do roku 1526. Díl I. Originály listin. Svazek I/1. 1378–1471, Praha 1974, s. 163. Znakomity wgląd w życie i koneksje niższej szlachty w regionie dał J. Pekař, Žižka II, s. 1–5.
³³ Zob. LE VI, s. 247–249 (nr 130); RBMV III, s. 180–181 (nr 438); RBMV V/I/2, s. 27–28 (nr 653); AČ VII, s. 615–616 (nr 16).
³⁴ „Erectio altaris s. Mariae Magdalenae per Liczkonem de Dvorzecz, quam procuraverat Zizkonis frater Jaross...”, zob. František Mareš, Bratr Žižkův Jaroslav z Trocnova, ČMKČ 73, 1899, s. 76.
³⁵ Herbert Pexa, Oldřich ze Dvorce. Příspěvek k dějinám Dvorce a Trocnova, JSH 60–61, 1991–1992, s. 1–8.
³⁶ J. Kalousek, O Trocnově, s. 350–352; J. Petřík, Přehled dějin Trocnova, s. 24–33; tenże, Trocnov v XVII. stletí, s. 86–88; tenże, Trocnov, s. 15–20. Mapa z ilustracją przechowywana jest w SOA Třeboň, fond Cizí rody – velkostatek Borovany, mapa nr 4. Przyzwoita reprodukcja fotograficzna na przykład w: Z. Vybíral, Jan Žižka, s. 132.
³⁷ J. Petřík, Přehled dějin Trocnova, s. 35–36; tenże, Trocnov, s. 21–23; Jiří Záloha, Postavení prvního Žižkova pomníku v Trocnově, „Výběr” 11, 1974, s. 230–231; K. Hlubuček, Trocnov, s. 23; Alois Hůlka, Průvodce rodištěm Jana Žižky z Trocnova, České Budějovice 1976, s. 21–24; D. Kovář, P. Odložil, Borovany, s. 35–36, 62–63; Z. Vybíral, Jan Žižka, s. 129–133. Podstawowe studium napisał Karel Pletzer, Rozvíjení žižkovské tradice v Trocnově, przedruk w: Petr Čornej, Karel Pletzer, Helena Stejskalová, Michal Kadlec, Významné milníky husitství v českých a německých dějinách, České Budějovice 2015, s. 15–41. Nadzwyczajną inicjatywę na rzecz ratowania Trocnova jako zabytku narodowego rozwinęła pod koniec XX wieku Naďa Johanisová z Ostrolovského Újezdu. Od 2011 roku trocnovski Memoriał jest pod zarządem Muzeum Południowoczeskiego w Czeskich Budziejowicach.
³⁸ Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolomini III. Briefe als Bischof von Siena. I. Band: Briefe von seiner Erhebung zum Bischof von Siena bis zum Ausgang des Regensburger Reichstages (23. September 1450 – 1. Juni 1454). I. Teil. Privatbriefe, red. Rudolf Wolkan, Wien 1918, s. 23 (nr 12); Aeneas Silvius Piccolomini, Historia Bohemica 1, s. 268. Więcej: Josef Šusta, Úvahy a drobné spisy historické I, Praha 1934, s. 371; J. Pekař, Žižka II, s. 20, 120, 251.
³⁹ Daniela Dvořáková, Rytier a jeho kráľ. Stibor zo Stiboríc a Žigmund Luxemburský. Sonda do života uhorského stredovekého šľachtica s osobitným zreteľom na územie Slovenska, Budmerice 2003, s. 198–199; Martin Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé. Láska, moc a společnost ve středověku, Praha 2003, s. 168; Umberto Eco, Umění a krása ve středověké estetice, Praha 1998, s. 63; Umberto Eco i in., Dějiny krásy, Praha 2005, s. 133 ; Jacques Le Goff, Nicolas Truong, Tělo ve středověké kultuře, Praha 2006, s. 110 .
⁴⁰ Jakoubek ze Stříbra, Výklad na Zjevenie sv. Jana. Díl II, red. František Šimek, Praha 1933, s. 444. Dla przykładu: Příběhy římské (Staročeská Gesta Romanorum), red. František Šimek, Praha 1967, s. 160–162.
⁴¹ Aeneas Silvius Piccolomini, Historia Bohemica 1, s. 340.
⁴² Augustinus Aurelius, O Boží obci (II), 2, překlad Julie Nováková, Praha 2007, s. 108 . Więcej Hana Šedinová, Lidská monstra ve Vokabuláři zvaném Lactifer a v dalších středověkých pramenech, LF 127, 2004, s. 237–283, tu s. 237–242.
⁴³ Umberto Eco i in., Dějiny ošklivosti, Praha 2007, s. 116–121 .
⁴⁴ „Diversa quippe et ipse omnium Plastes propter hominem facere voluit, ne in uno equali fastidium haberet”. Zob. Iohannes Aquensis , De monstruosis hominibus (Vocabularius dictus Lactifer IV) / Lidská monstra (Vokabulář zvaný Lactifer IV), red. i tłum. Hana Šedinová, Praha 2013, s. 26–27.
⁴⁵ Tamże, s. 4–9, 18–19, 22–25. Tu na s. IX–LXXIII tematyczne studium redaktorki (wyczerpujący komentarz na s. 29–192).
⁴⁶ Josef Tříška, Předhusitské bajky, Praha 1990, s. 181; M. Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé, s. 66.
⁴⁷ Do tego H. Šedinová, Lidská monstra, s. 276.
⁴⁸ Karel Čapek, Jednooký, „Lidové nowiny” 32, 12.10.1924, nr 514, s. 1–2. Przedrukowano w: Karel Čapek, Od člověka k člověku I, red. Emanuel Macek, Miloš Pohorský, Milada Chlíbcová, Stanislava Mazáčová, Praha 1988, s. 395–397 (cytat na s. 397).
⁴⁹ Johannes Aquensis, Vocabularium cuius nomen Lactifer, Plzeň 1511, fol. O3a.
⁵⁰ Liczną dokumentację z XVI–XIX wieku zgromadziła Alena M. Černá, Žižka po Žižkovi, w: Zrození mýtu. Dva životy husitské epochy. K poctě Petra Čorneje, red. Robert Novotný, Petr Šámal, Praha–Litomyšl 2011, s. 299–305.
⁵¹ Zob. Staročeské drama, red. Josef Hrabák, Praha 1950, s. 228.
⁵² Popravčí kniha pánů z Rožmberka, red. Adolf Kalný, Třeboň 1993, s. 83.
⁵³ Karel Titz, O původu jména Žižka, Brno 1924. Tę teorię niewątpliwie wykorzystał Jan Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964; s. 181, 194. Titz poddał ją dokładnej krytyce analitycznej w artykule O původu jména Žižka, „Naše řeč” (dalej: NŘ) 8, 1924, s. 268–286.
⁵⁴ František Kavka, Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378). Země České koruny, rodová, říšská a evropská politika. II. díl (1364–1378), Praha 1993, s. 25–27; E. Doležalová, Svěcenci, s. 121, 123; Milada Studničková, Kult svatého Zikmunda v Čechách, w: Světci a jejich kult ve středověku, red. Petr Kubín, Hana Pátková, Tomáš Petráček, České Budějovice 2006, s. 283–323.
⁵⁵ K. Titz, O původu, s. 46.
⁵⁶ August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl XIII. Plzeňsko a Loketsko, 3, Praha 1998, s. 235.
⁵⁷ Slovník slovenského jazyka. V. diel. V–Ž, red. Štefan Peciar i in., Bratislava 1965, s. 818.
⁵⁸ Karel Stejskal, O významu jmen Žižka a Žižkov, DaS 8, 1966, nr 12, s. 36–39.
⁵⁹ Prokop Lang, K etymologii jména Žižkova, ČMF 1, 1911, s. 289–296.
⁶⁰ Josef Kosina, O původu jména Žižka, JSH 21, 1952, s. 95–99; Václav Polák, Několik poznámek k původu a významu jména Žižka, „Zpravodaj Místopisné komise ČSAV” 16, 1975, s. 179–184.
⁶¹ M. Samuel Bogumił Linde, Słownik języka polskiego, t. 6, U–Z, 1951, s. 1031, 1209; Aleksander Brückner, Słownik etymologiczny języka polskiego, Warszawa 1993, s. 652; Stanisław Skorupka, Słownik frazeologiczny języka polskiego, t. 7, R–Ż, Warszawa 1993, s. 824; Słownik języka polskiego, t. 3, R–Ż, red. Mieczysław Szymczak, Warszawa 1999, s. 943. Na ten temat Antonín Frinta, Etymologie jména Žižkova, ČMF 1, 1911, s. 196–197; Bohumil Ryba, Drobnosti exegetické I. K apelativu žižka, jednooký, LF 60, 1933, s. 449–452; tenże, Ještě Žižka a žižka (Příspěvek hodně dokumentární), LF 61, 1934, s. 94–95; Václav Chaloupecký, Byl Žižka slepý?, „Věstník ČAVU” 60, 1951, s. 160; Igor Němec, Jan Horálek i in., Dědictví řeči, Praha 1986, s. 427. Ku wyjaśnieniu, iż Žižka było przezwiskiem dla jednookiego, spośród historyków oprócz Chaloupeckiego skłaniali się między innymi J. Šusta, Úvahy I, s. 368–371; J. Pekař, Žižka II, s. 207–208; Frederick Gotthold Heymann, John Žižka and the Hussite Revolution, Princeton–New Jersey 1955, s. 22–23. Jeżeli chodzi o Žíža i Žížów, na przykład AČ XXXVIII, s. 55.
⁶² Rudolf Tecl, O klokotském Žižkovi či raději Šiškovi, „Výběr” 31, 1994, s. 209–211.
⁶³ SOA České Budějovice, Archiv města České Budějovice, Listiny III/333, inv. č. 480; AČ XXVI, s. 169; Berní knihy Starého Města pražského (1427–1434), red. Hana Pátková, Praha 1996, s. 139 (inquilinus Zyzka pincerna); Liber vetustissimus Antiquae Civitatis Pragensis 1310–1518, red. Hana Pátková we współpracy z Věrą Smolovą i Alešem Pořízką, Praha 2011, s. 315, 480 (tu w rejestrze odniesienia także do Žíža); Památná kniha olomoucká (kodex Václava z Jihlavy) z let 1430–1492, 1528, red. Libuše Spáčilová, Vladimír Spáčil, Olomouc 2004, s. 236 (nr 114), 324 (nr 368), 456 (nr 711), 490 (nr 825); Vácslav Vladivoj Tomek, Základy starého místopisu pražského II. Nové Město pražské, Praha 1870, s. 33, 45, 71, 150, 161, 327; A. Sedláček, Doklady, s. 452–453; Richard Hrdlička, Žižkovi jmenovci či potomci?, Tábor 1923; František Vacek, Dějiny vinic na území nynějších Král. Vinohradů od počátku XV. století do r. 1526, SPDMP 8, 1938, s. 88, 130, 139, 152, 159, 166, 176; Rudolf Tecl, Soběslavský Žižka, „Výběr” 31, 1994, s. 175–177; tenże, Další doklady k rozšíření jména Žižka na Táborsku v první polovině 16. století, „Výběr” 33, 1996, s. 230–232; Przegląd (niestety bez danych bibliograficznych) wszystkich możliwych Žižków i Šišków dostępny jest w internecie: https://janjuna.estranky.cz/clanky/po-stopach-prijmeni-zizka-v-cechach-1223-1945.html.
⁶⁴ Na 12 maja 2019 roku znanych było 2024 posiadaczy nazwiska Žižka (z tego 6 w Trhových Svinach), które było 574. najbardziej rozpowszechnionym w Republice Czeskiej. Zob. www.prijmeni.cz.
⁶⁵ Daniel Kovář, Ztráta pečetí z listiny Jana Žižky z Trocnova v městském archivu v Trhových Svinech, „Archivní časopis” 68, 2018, s. 229–241.
⁶⁶ Cały fragment o pieczęciach Žižki opiera się na analizie opublikowanej przez Vladimíra Růžka Ikonografie pečetí Jana Žižky z Trocnova a jiných husitských bojovníků, w: Jan Žižka z Trocnova a husitské vojenství v evropských dějinách (HT – supplementum 3), red. Miloš Drda, Zdeněk Vybíral we współpracy z Jakubem Smrčkou, Tábor 2007 s. 499–500.
⁶⁷ A. Sedláček, Doklady, s. 455–457; tenże, Českomoravská heraldika II. Část zvláštní, Praha 1925, s. 285; Josef Pilnáček, Staromoravští rodové, Vídeň 1930, s. 9, 15–16, 94.
⁶⁸ Čeněk Pavlík, Michal Vitanovský, Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ikonografický atlas reliéfů na kachlích gotiky a renesance, Praha 2004, s. 73.
⁶⁹ J. Pekař, Žižka II, s. 16.
⁷⁰ Antonín Profous, Jan Svoboda, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny IV. S–Ž, Praha 1957, s. 382.
⁷¹ Marian Biskup, Z badań nad „Wielką wojną” z Zakonem krzyżackim, „Kwartalnik Historyczny” 1959, r. 66, s. 711–712; Karel Pletzer, Sischke von Lakemych v polských pramenech, „Výběr” 31, 1994, s. 37–38.
⁷² AČ XXXI, s. 198 (nr 24, 25), 204 (nr 47), 211 (nr 72). Więcej J. Petřík, Odúmrť, s. 51–52.
⁷³ Daniel Kovář, Žižkova teta v Českých Budějovicích?, TA 14, 2009, s. 55–56.
⁷⁴ AČ XXXI, s. 132.
⁷⁵ R. Urbánek, Žižka v památkách a úctě, s. 85; J. Pekař, Žižka II, s. 202; Václav Kotyška, Úplný místopisný slovník Království českého, Praha, b.d., s. 1384; A. Profous, J. Svoboda, Místní jména IV, s. 231; František Roubík, Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách, Praha 1959, s. 47; E. Maur, Chval z Machovic, Břeněk z Dolan a Jan Valkún z Adlaru, s. 32.
⁷⁶ „Sischko hievor der herrn von Rosenberg diener gewest...” Zob. Die Chroniken der Stadt Eger, red. Heinrich Gradl, Prag 1884, s. 24.
⁷⁷ Jan Kühndel, Nejstarší městská kniha prostějovská, „Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané” 6, 1929, s. 113.
⁷⁸ Zob. AČ XXXVIII, s. 4, 31, 44, 52, 91. Więcej Irena Hrabětová, Staročeská báseň o Vilémovi z Kounic, ČMM 103, 1984, s. 99; taż, Moravský rod Šišků z Kounic v 15. století, VVM 39, 1987, s. 79; Václav Štěpán, Žižka v proskripčních záznamech Prostějova?, JSH 63, 1994, s. 151–152. Wszystkie możliwe identyfikacje Žižków i Šišków, działających wtedy w środkowych i południowo-zachodnich Morawach zbadał Robert Novotný, Žižka mezi lapky, MH 2, 1997, s. 23–25.
⁷⁹ Zob. Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49. Słownie i graficznie powiązania niższej szlachty południowoczeskiej z rožmberskim Czeskim Krumlowem przedstawił F. Šmahel, Záhady, s. 41–43.
⁸⁰ Paulerinus (Pavel Žídek), Liber viginti arcium (ff.185ra–190rb), red. Alena Hadravová, Praha 1997, s. 2. Więcej Robert Šimůnek, Terminologie služebných vztahů v pozdně středověkých Čechách, MedHB 7, 2000, s. 175–190.
⁸¹ Jan Libor, Jan Sokol z Lamberka ve službách byzantského císaře aneb O žoldnéřské cti, w: Historik na Moravě, red. Hana Ambrožová, Tomáš Dvořák, Bronislav Chocholáč, Libor Jan, Pavel Pumpr, Brno 2009, s. 237–249; Jiří Lysák, Jan Sokol z Lamberka, Třebíč 2012, s. 27–30; Wojciech Iwańczak, Wojsko najemne na ziemiach czeskich. Aspekt wewnętrzny i międzynarodowy, „Studia Historyczne” 1994, t. 34, s. 309–328; Robert Novotný, Šlechta, w: Husitské století, red. Pavlína Cermanová, Robert Novotný, Pavel Soukup, Praha 2014, s. 302.
⁸² Miloslav Polívka, A Contribution to the Problem of Property Differentiation of the Lesser Nobility in the Pre-Hussite Period in Bohemia, „Hospodářské dějiny” 2, 1978, s. 331–360; tenże, Předpoklady pro účast nižší šlechty v husitské revoluci (Klíčové problémy studia), w: Historiografie směrem k budoucnosti. Sborník k šedesátinám akademika Jaroslava Purše, red. Ondřej Felcman, Leoš Jeleček, Tomáš Vojtěch, Josef Žemlička, Praha 1982, s. 212–214; František Šmahel, Husitská revoluce I. Doba vymknutá z kloubů, Praha 1993, s. 282–283.
⁸³ František Graus, Das Spätmittelalter als Krisenzeit. Ein Literaturbericht als Zwischenbilanz, „Mediaevalia Bohemica” 1, 1969 (Supplementum); Ferdinand Seibt, Zu einem neuen Begriff von der „Krise des Spätmittelalters”, w: Europa 1400. Die Krise des Spätmittelalters, red. Ferdinand Seibt, Winfried Eberhard, Stuttgart 1984, s. 7–23; Lesk a bída středověku, Praha 2000, s. 273–307; Denis Hay, Evropa pozdního středověku 1300–1500, Praha 2010, s. 39–50.
⁸⁴ Przejrzyście Lenka Bobková, Milena Bartlová, Velké dějiny zemí Koruny české 1310–1402. IVb, Praha–Litomyšl 2003, s. 330–395. Zob. także Václav Štěpán, Osobnost markraběte Jošta a jeho vztah k ostatním členům lucemburského rodu, w: Moravští Lucemburkové, 1350–1411, red. Jiří Vaněk, Brno 2000, s. 73–145; Ivan Hlaváček, Václav IV., w: Čeští králové, red. Marie Ryantová, Petr Vorel, Praha–Litomyšl 2008, s. 208–221.
⁸⁵ Ivan Hlaváček, Die Wiener Haft Wenzels IV. der Jahre 1402–1403 aus diplomatischer und verwaltuns-geschichtlicher Sicht, w: Husitství – Reformace – Renesance, Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela I, red. Jaroslav Pánek, Miloslav Polívka, Noemi Rejchrtová, Praha 1994, s. 225–238.
⁸⁶ Josef Šusta, Jindřich z Rožmberka, Praha 1995, s. 22–38; Anna Kubíková, Jindřich III. a Oldřich II. z Rožmberka, w: Českokrumlovsko 1400–1460, Český Krumlov 1997, s. 9–12; František Hoffmann, Morava před husitskou revolucí, „Časopis Moravského musea” 69, 1984, s. 61–71; 70, 1985, s. 113–117; Jaroslav Mezník, Lucemburská Morava 1310–1423, Praha 1999, s. 250–284; Tomáš Baletka, Dvůr, rezidence a kancelář moravského markraběte Jošta (1375–1411), SAP 46, 1996, s. 407–483; Jiří Jurok, Straníci markraběte Prokopa kolem roku 1399 a otázka jejich kontinuity do husitské revoluce, „Olomoucký archivní sborník” 13, 2015, s. 25–116.
⁸⁷ Więcej František Hoffmann, K povaze drobné války, záští a násilných činů před husitskou revolucí, w: Pocta akademiku Václavu Vaněčkovi k 70. narozeninám, red. Karel Malý, Praha 1975, s. 55–75; Karel Malý, Trestní právo v Čechách v 15.–16. století, Praha 1979, s. 75–77, 81–82, 84–85, 91–93 (tutaj z szerszym uwzględnieniem deliktu przeciw władzy).
⁸⁸ AČ II, s. 359–360 (nr 102). Więcej Jaroslav Mezník, Tvář stárnoucího středověku. Výbor článků a studií, Brno 2008, s. 74.
⁸⁹ M. Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé, s. 232–233.
⁹⁰ František Hoffmann, Jihlava v husitské revoluci, Havlíčkův Brod 1961, s. 163; Václav Štěpán, Nový pohled na přepadení Jihlavy v roce 1402, „Vlastivědný sborník Vysočiny. Oddíl věd společenských” 8, 1992, s. 7–22; tenże, Obležení Znojma v roce 1404 v tradici a skutečnosti, JM 30, 1994, s. 35–48; Miroslav Plaček, Peter Futák, Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu, Praha 2006, s. 144–147.
⁹¹ SLČ z vratislavského rukopisu, red. František Šimek, Praha 1937, s. 5. Więcej Josef Petráň, Příběh Ouběnic. Mikrohistorie české vesnice, Praha 2001, s. 38–41.
⁹² CIM II, s. 1000–1010 (nr 771–780).
⁹³ Jiří Kejř, Počátky a upevnění stavovského zřízení v Čechách, PHS 34, 1997, s. 80–81; František Kavka, Poslední Lucemburk na českém trůně. Králem uprostřed revoluce, Praha 1998, s. 20–21; Václav Štěpán, Vražda čtyř členů královské rady na Karlštejně roku 1397, ČČH 92, 1994, s. 24–44.
⁹⁴ J. Mezník, Lucemburská Morava, s. 284–286; Petr Elbel, Jan Soběslav a Prokop, w: Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy, red. František Šmahel, Lenka Bobková, Praha 2012, s. 715–718.
⁹⁵ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49–53; AČ XXXVIII, s. 37–38, 43–44. Zeznania Janka, pachołka Jana Kolúcha, wydali już, w całości lub parafrazowane, M. Millauer, Diplomatisch-historische Aufsätze, s. 32; Hugo Toman, O dobrodružstvích a válečných jízdách Jana Žižky před vypuknutím bouří husitských, „Osvěta” 21, 1891, s. 1023; Augustin Neumann, Nové prameny k dějinám husitství na Moravě. Studie a texty VI, Olomouc 1930, s. 234.
⁹⁶ Typy i działania takich grup precyzyjnie scharakteryzował František Hoffmann, Bojové družiny na Moravě a v Čechách před husitskou revolucí a za revoluce, TA 6, 1994, s. 47–144 (określenie grupy Matěja jako stosunkowo niezależnej drużyny na s. 137).
⁹⁷ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 50–53.
⁹⁸ August Sedláček, Zbytky register králův římských a českých z let 1361–1480, Praha 1914, s. 80 (nr 553), 110 (nr 760).
⁹⁹ AČ XXXV, s. 286; RBMV III, s. 103 (nr 228).
¹⁰⁰ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49–53, 54–55 (także tutaj i dalej powołujemy się na to źródło).
¹⁰¹ František Hoffmann, Bojová družina Erharta Pušky z Kunštátu, VVM 40, 1988, s. 56–64.
¹⁰² Zob. AČ XXXVIII, s. 43. Dalej Karel Pletzer, Kde se v Českých Budějovicích popravovalo, „Výběr” 33, 1996, s. 122–123; Jiří Fröhlich, Přehled popravišť Prácheňského kraje, w: „Sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů” 2008, Aš 2008, s. 110–119; Daniel Kovář, Historická popraviště v Bechyňském kraji, w: „Sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů” 2008, Aš 2008, s. 120–127; tenże, Nejstarší zprávy o českobudějovickém pranýři, „Výběr” 46, 2009, s. 129.
¹⁰³ František Hoffmann, Bojové družiny před husitskou revolucí na západní Moravě, w: Moravský historický sborník (Historica moravica), red. Antonín Verbík, Karel Blažek, Brno 1986, s. 78.
¹⁰⁴ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 51–53, 55; Daniel Kovář, Tvrz ve Hvozdně na Českobudějovicku, „Výběr” 42, 2005, s. 238.
¹⁰⁵ Drochovec należał do ludzi, którzy w 1402 roku poręczyli za Beneša, gdy został on uwięziony z powodu rozboju na drodze we Freistadt. Na początku 1406 roku małe grunty w Světlíku, Klení i innych lokalizacjach południowoczeskich otrzymał Bernard Cipín z Heršláku (AČ XXXV, s. 483). Kwestię tożsamości lub pokrewieństwa z Benešem pozostawił otwartą August Sedláček, Hrady III, s. 284.
¹⁰⁶ W sprawie działalności grupy Matěja Przywódcy najbardziej szczegółowo: J. Pekař, Žižka II, s. 21–58, 208–229; František Hoffmann, Bojové družiny před husitskou revolucí na jižní Moravě, JM 22 (25), 1986, s. 99–116, zwł. s. 106–109; tenże, Bojové družiny na Moravě a v Čechách, s. 65, 110, 134–137; Karel Pletzer, Působení bratrstva Matěje Vůdce, „Výběr” 11, 1974, s. 221–224 (autor zrehabilitował się w ten sposób za starszy, poddany ówczesnej ideologii artykuł Jiráskovi lapkové a jejich předloha, JSH 22, 1953, s. 90–95); Václav Štěpán, Moravský markrabě Jošt (1354–1411), Brno 2002, s. 601–602, 626–627. W związku z Žižką szczególnie dokładnie Anna Paner, Jan Žižka z Trocnova, Gdańsk 2002, s. 52–68.
¹⁰⁷ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49.
¹⁰⁸ F. Hoffmann, Bojové družiny na Moravě a v Čechách, s. 105–108.
¹⁰⁹ M. Plaček. P. Futák, Páni z Kunštátu, s. 315–316, 319–320.
¹¹⁰ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 50–53; AČ XXXVIII, s. 43. Zamiar zajęcia Freistadtu w związku z działalnością czeskomorawskich drużyn bojowych pojawiał się w latach 1407–1409 kilkakrotnie (zob. Jan Pekař, Žižka II, s. 223–224), prawdopodobnie także w ramach wewnętrznych starć politycznych między habsburskimi książętami.
¹¹¹ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49–52.
¹¹² Tamże, s. 52.
¹¹³ Hanna Zaremska, Jak wyglądali czescy bandyci? Z dziejów rysopisu w średniowiecznych księgach karnych, w: Biedni i bogaci. Studia z dziejów społeczeństwa i kultury, Warszawa 1992, s. 105–113. Na temat ludzi na marginesie środowiska miejskiego František Graus, Randgruppen der städtischen Gesellschaft im Spätmittelalter, „Zeitschrift für historische Forschung” 8, 1981, s. 385–437.
¹¹⁴ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49–50, 52–54; AČ XXXV, s. 286; AČ XXXVIII, s. 43–44.
¹¹⁵ CIM II, s. 1064–1065 (nr 811). Zob. także już w roku 1406 rozkaz Wacława dla Bechyňska (RBMV III, s. 218, nr 548). Więcej František Roubík, Spory jihočeských měst o směr obchodních cest ve 14. až 17. století, JSH 40, 1971, s. 12–13. Nazwisko starosty Zikmunda Klarica i członków czeskobudziejowickiej rady miejskiej, która w latach 1405–1409 zwalczała grasujące drużyny bojowe, podaje Milena Borská-Urbánková, Sociální a majetková struktura městských rad v Českých Budějovicích v době předhusitské a husitské, w: Vědecká konference k 100. výročí narození Bedřicha Mendla, prvního profesora hospodářských dějin Univerzity Karlovy 1892–1992, Praha 1997, s. 115.
¹¹⁶ František Michálek Bartoš, Čechy v době Husově 1378–1415 (ČD II/6), Praha 1947, s. 225–229; Karl Gutkas, Geschichte Niederösterreichs, Wien 1984, s. 75–77; F. Hoffmann, Bojové družiny před husitskou revolucí na západní Moravě, s. 78–80; V. Štěpán, Moravský markrabě Jošt, s. 611–620; V. Plaček, P. Futák, Páni z Kunštátu, s. 218–219, 320–321.
¹¹⁷ AČ XXXVIII, s. 30–31, 37–38, 49–50. Więcej F. Hoffmann, Bojové družiny před husitskou revolucí na západní Moravě, s. 81–86.
¹¹⁸ Václav Štěpán, Osobnost Lacka z Kravař. Část druhá: Na vrcholu politické dráhy, ČMM 112, 1993, s. 11–41, zwł. s. 28–29.
¹¹⁹ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 50; AČ XXXVIII, s. 8, 41, 44.
¹²⁰ František Hoffmann, K prehistorii moravských táborů, SMM 86, 1967, s. 202–218; tenże, Vilém z Pernštejna. Pokus o portrét moravského pána husitské doby, ČMM 87, 1968, s. 163–186; tenże, Bojové družiny na Moravě a v Čechách, s. 134–138.
¹²¹ AČ III, s. 291–292 (nr 9).
¹²² Działalności drużyn bojowych w Czechach w przeddzień rewolucji są poświęcone odpowiednie fragmenty następnego rozdziału.
Rozdział I
MŁODOŚĆ I DOJRZEWANIE
¹ Josef Kalousek, O Trocnově, rodišti Žižkově, VKČSN 14, 1890, Praha 1891, s. 352–353; Rudolf Urbánek, Žižka v památkách a úctě lidu českého, Brno 1924, s. 18–19. Lepiej Jan Petřík, Trocnov v XVII. Století, JSH 5, 1932, s. 73–88.
² Eva Doležalová, Svěcenci pražské diecéze 1395–1416, Praha 2010, s. 121–124 (14 proc. wszystkich wyświęconych w podanym okresie). O liczbie mężczyzn o imieniu Jean w Paryżu pisze między innymi Jean Favier, François Villon. Život středověké Paříže, Praha 2001, s. 58.
³ Hugo Toman, O Žižkovi, jeho rodišti a o pozdějším rodu Žižků z Trocnova podnes kvetoucím, VKČSN 1890, nr 13, Praha 1891, s. 342.
⁴ Václav Hájek z Libočan, Kronika česká, Praha 1541, fol. 374 r. Ponadto: Jan Petřík, Trocnov. Průvodce minulostí a přítomností, České Budějovice 1938, s. 11; Jaroslav Pánek, Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance, Praha 1989, s. 105–106; Václav Bůžek i in., Světy posledních Rožmberků, Praha 2011, s. 370–371.
⁵ Daniel Kovář, Petr Odložil, Borovany, České Budějovice 2000, s. 5; Roman Lavička, Pozdně gotické kostely na rožmberském panství, České Budějovice 2013, s. 120.
⁶ W kwestii Střížova i Machovców z wiarygodnymi odniesieniami do źródeł zob. Tomáš Kahuda-Sterneck, Ze středověkých dějin Střížova na Českobudějovicku, „Výběr” 37, 2000, s. 291–292, 294–299; Eduard Maur, Chval z Machovic, Břeněk z Dolan a Jan Valkún z Adlaru – vojenští velitelé táborů před založením Tábora, TA 10, 2000–2001, s. 27–30. Już wcześniej František Michálek Bartoš, O čest táborského hejtmana, JSH 22, 1953, s. 77.
⁷ SOA Třeboň, fond cisterciáci Vyšší Brod (szuflada 72). Pierwsze wydanie Maximilian Millauer, Diplomatisch-historische Aufsätze über Johann Žižka von Trocnow, Prag 1824, s. 20–22. Kolejne, starsze edycje (najbardziej dostępną sporządził Hugo Toman, Literní památky, duch a povaha Žižkova, VKČSN 1983, nr 16, Praha 1894, s. 5) wymienia Katalog výstavy na paměť Jana Žižky z Trocnova, red. Václav Novotný, Praha 1924, s. 9 (nr 1), niestety z błędną datą wystawienia dokumentu. Więcej także Eva Barborová, Jan Žižka v materiálech Státního archívu v Třeboni, w: Jan Žižka z Trocnova. Sborník k 550. výročí úmrtí, red. František Crkovský, Eva Barborová, České Budějovice 1974, s. 30. W sprawie Drochovca i Plachty więcej August Sedláček, Doklady k otázce o Žižkově stáří, ČČH 19, 1913, s. 457–459.
⁸ Spośród czeskich badaczy przychylnych teorii o dwóch Janach Žižkach, ojcu i synu, wymienić należy przede wszystkim Vácslawa Vladivoja Tomka (Jan Žižka, Praha 1979, s. 2–3; Oprava a doplněk k životopisu Žižkovu, „Časopis Musea království Českého” (dalej: ČMKČ) 66, 1892, s. 108–109), Čeňka Pinskera (O stáří Jana Žižky z Trocnova, Praha 1912, s. 64–91), a szczególnie Františka Michálka Bartoša (na przykład O stáří Jana Žižky z Trocnova a pravosti čáslavského nálezu jeho ostatků, „Kalich” 6, 1918–1919, nr 1, s. 11–20; Odchod Žižkovy rodiny z Trocnova, JSH 6, 1933, s. 8–10; Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415–1426, Praha 1965, s. 216–223). Z przeciwników tej teorii należy wymienić Hugo Tomana (O rodu a příbuzenstvu Jana Žižky z Trocnova, VKČSN 1890, nr 4, Praha 1891, s. 44–48; O Žižkovi, s. 339; Literní památky, s. 5–9), Augusta Sedláčka, który umieszczał narodziny Žižki mniej więcej w roku 1358 (Jan Žižka z Trocnova, 2 Písek, 1924, s. 10), Josefa Šustę (Úvahy a drobné spisy historické. Díl první, Praha 1934, s. 356–371), Rudolfa Urbánka (Jan Žižka, Praha 1925, s. 5; K diskusi o Žižkovi, ČNM 99, 1925, s. 8), Josefa Pekařa (Žižka a jeho doba. Díl druhý. Jan Žižka, Praha 1928, s. 9–12; Žižka a jeho doba. Díl čtvrtý. Poznámky k dílu třetímu. Opravy a dodatky – Příloha. Rejstříky, Praha 1933, s. 201–202) oraz Františka Šmahela, który skłaniał się ku temu już w swojej biografii husyckiego dowódcy (Jan Žižka z Trocnova. Život revolučního válečníka, Praha 1969, s. 22–25). Dyskusję podsumował i scharakteryzował właśnie Šmahel, Záhady dvou Žižků a Žižkova věku, HT 3, 1980, s. 21–28, 44–45. W tym duchu także produkcja popularnonaukowa, na przykład Josef Schneider (w rzeczywistości Rudolf Tecl), Jan Žižka a Tábor. K 550. výročí úmrtí Jana Žižky, Tábor 1974, s. 3–4; Miroslav Svoboda, Jan Žižka z Trocnova později z Kalicha. Stručný životopis v datech, Český Krumlov, b.d., s. 7–8; Petr Čornej, Jan Žižka z Trocnova, w: Husité. Na cestě za poznáním husitského středověku. Slova – obrazy – věci, red. Zdeněk Vybíral, Tábor 2011, s. 49–50; Zdeněk Vybíral, Jan Žižka. O táborském hejtmanu a husitském vojevůdci, Tábor 2014, s. 13–14. Poza granicą możliwych do przyjęcia domysłów na temat rodziny Žižki poruszał się Jiří Hás, Z rodinného života husitských hejtmanů, Praha 2008, s. 8–12, 29–38.
⁹ Jacques Le Goff, Zrození očistce, Praha 2003 ; František Šmahel, Das purgatorium sompniatum in der hussitischen Topographie des Jenseits, w: Eschatologie und Hussitismus, red. Alexander Patschovsky, František Šmahel, Praha 1996, s. 115–138. Więcej o klasyfikacji grzechów w następnym rozdziale.
¹⁰ Zob. NK ČR XIV B 15, fol. 23r. Po raz pierwszy wydał je Josef Emler, Dvě nekrologia krumlovská, VKČSN 1887 (č. XU), Praha 1888, s. 217. Kolejne edycje w: Urkunden- und Regestenbuch des ehemaligen Klarissinnen-Klosters in Krummau, red. Johann Matthäus Klimesch, Prag 1904, s. 30. Analizę paleograficzną podaje F. Šmahel, Záhady dvou Žižků, s. 37–39. Kolorową fotokopię wpisu wydrukował na przykład Z. Vybíral, Jan Žižka, s. 15. Jako pierwszy szczegółowo zajął się zapisem František Michálek Bartoš, Nové zprávy o Žižkovi a jeho rodině, JSH 5, 1932, s. 113–115; tenże, O krumlovský zápis o rodině Jana Žižky, JSH 6, 1933, s. 94–96.
¹¹ RBMV III, s. 103 (nr 228). Tu jest jednak wymieniony na stanowisku psiarza (canum ductor) jako „Pescha”. Jest to tylko mały przykład typowej graficznej niekonsekwencji w zapisie nazwisk, w tym przypadku jednej z lokalnych odmian imienia Petr.
¹² Przede wszystkim F. Šmahel, Záhady dvou Žižků, s. 44. Jego śladami potem poszli następni, szczególnie Zdeněk Vybíral i Petr Čornej.
¹³ J. Emler, Dvě nekrologia krumlovská, s. 211.
¹⁴ Zob. RBMV III, s. 100 (nr 225), 152 (nr 360), 193 (nr 477). Dalej E. Doležalová, Svěcenci, s. 121; Z. Vybíral, Jan Žižka, s. 15–17.
¹⁵ Antonín Hejna, Trocnovské dvorce, ČNM 126, 1957, s. 35–48; tenże, Výsledky archeologického výzkumu v Trocnově, JSH 26, 1957, s. 1–4; tenże, Trocnov a jeho archeologický výzkum, JSH 43, 1974, numer specjalny, s. 1–10; Encyklopedie českých tvrzí III, díl. S–Ž, red. Jiří Úlovec i in., Praha 2005, s. 859–860; Daniel Kovář, Středověký hrádek u Ostrolovského Újezda na Českobudějovicku, „Výběr” 49, 2012, s. 3–4; Zuzana Thomová, Revizní archeologický výzkum Trocnov, Mikšův dvorec, „Výběr” 30, 1993, s. 262–263.
¹⁶ Jan Petřík, O Janu z Ledenic, JSH 4, 1931, s. 72.
¹⁷ Odwołujemy się do wydania: Iohannes Dubravius, Historia Boiemica, Basileae 1575, s. 230–231. Do tego František Michálek Bartoš, Žižka v dějepisectví. Z půltisíciletého zápasu o dějinnou pravdu, w: Sborník Žižkův 1424–1924. K pětistému výročí jeho úmrtí, red. Rudolf Urbánek, Praha 1924, s. 175; R Urbánek, Žižka v památkách, s. 78.
¹⁸ Urkunden- und Regestenbuch des ehemaligen Klarissinnen-Klosters in Krummau, s. 131–132. O codzienności tutejszych sióstr bardziej szczegółowo pisze Helena Soukupová, Život v krumlovském klášteře klarisek, w: Ordo et paupertas. Českokrumlovský klášter minoritů a klarisek ve středověku v kontextu řádové zbožnosti, kultury a umění, red. Daniela Rywiková, Roman Lavička, Ostrava 2017, s. 101–103, 114–126.
¹⁹ Urkunden- und Regestenbuch des ehemaligen Klarissinnen-Klosters in Krummau, s. 131–132. O losach siostry Žižki Anežki więcej w rozdz. VII.
²⁰ Roman Lavička, Robert Šimůnek, Městský farní kostel ve středověkých Čechách. Trhové Sviny 1280–1520, České Budějovice 2011, s. 11, 12, 17, 19, 21, 22, 35.
²¹ Pod koniec XIX wieku w nieznany sposób dostał się z czeskobudziejowickiego ratusza do Archiwum Muzeum Narodowego, został opublikowany w Urkundenbuch der Stadt Budweis in Böhmen. I. Band. 1. Hälfte. 1251–1391, red. Karl Köpl, Prag 1901, s. 150–151 (nr 248). Historię zrekonstruował Karel Pletzer, Jan Žižka z Trocnova spoludlužníkem u budějovických židovek. Úvaha nad dlužní listinou, JSH 68, 1999, s. 249–254. W sprawie Jaroslava z Krupy i Jana z Mysletína patrz A. Sedláček, Doklady, s. 461–462.
²² RBMV III, s. 28 (nr 31).
²³ Jan Petřík, Odúmrť po Mikšovi z Trocnova, JSH 4, 1931, s. 41–54.
²⁴ Aeneas Silvius Piccolomini, Historia Bohemica. Band 1: Historisch-kritische Ausgabe des lateinischen Textes, red. Josef Hejnic, deutsche Übersetzung Eugen Udolph, Köln–Weimar–Wien 2005, s. 268.
²⁵ RBMV V/I/2, s. 215–216 (nr 1142, 1143).
²⁶ Oryginał dokumentu SOA Třeboň, fond Velkostatek Český Krumlov I 1A @ Nr. 144 w pełnym brzmieniu wydał H. Toman, Literní památky, s. 7–8. Zob. także regest w: Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen. I. Band. 1253–1419, red. Valentin Schmidt, Alois Picha, Prag 1908, s. 62 (nr 243). W sprawie Matěja i Holkova patrz: A. Sedláček, Doklady, s. 462–463; Daniel Kovář, Tvrz a statek Holkov u Velešína, JSH 81, 2012, s. 8–10.
²⁷ Karel Pletzer, Z nejstarší historie Dolní Vesce u Velešína, „Výběr” 29, 1992, s. 23.
²⁸ Dokument należy do Archiwum miasta Trhové Sviny, przechowywanego w SOkA České Budějovice. Jego edycję przygotował H. Toman, Literní památky, s. 8–9; regest RBMV III, s. 46 (nr 80). Nowoczeskie tłumaczenie wydrukował między innymi Karel Hlubuček, Trocnov – Žižkův kraj, Praha 1952, s. 22. Zob. również A. Sedláček, Doklady, s. 463–464; Jan Petřík, Přehled dějin Trocnova, Brno 1924, s. 5–6.
²⁹ Jan Petřík, O jménu kupce Žižkova čeřejovského lánu (Črnec či Kreuz?), JSH 2, 1929, s. 11–13.
³⁰ AČ 35, s. 268; RBMV III, s. 58–59 (nr 109); 60–61 (s. 115), 70 (nr 144), 89 (s. 194), 102 (s. 228). s. 58–59 (nr 109), 60–61 (nr 115), 70 (nr 144), 89 (nr 194), 102 (nr 228).
³¹ A. Sedláček, Doklady, s. 449; F. Šmahel, Záhady, s. 34–36.
³² August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého III. Budějovsko, Praha 1994, s. 288; tenże, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Svazek 2, red. Vladimír Růžek, Praha 2001, s. 56–57, 59; tenże, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Svazek 5, red. Vladimír Růžek, Praha 2003, s. 446. W sprawie Domina patrz: František Beneš, Karel Beránek, Soupis česky psaných listin a listů do roku 1526. Díl I. Originály listin. Svazek I/1. 1378–1471, Praha 1974, s. 163. Znakomity wgląd w życie i koneksje niższej szlachty w regionie dał J. Pekař, Žižka II, s. 1–5.
³³ Zob. LE VI, s. 247–249 (nr 130); RBMV III, s. 180–181 (nr 438); RBMV V/I/2, s. 27–28 (nr 653); AČ VII, s. 615–616 (nr 16).
³⁴ „Erectio altaris s. Mariae Magdalenae per Liczkonem de Dvorzecz, quam procuraverat Zizkonis frater Jaross...”, zob. František Mareš, Bratr Žižkův Jaroslav z Trocnova, ČMKČ 73, 1899, s. 76.
³⁵ Herbert Pexa, Oldřich ze Dvorce. Příspěvek k dějinám Dvorce a Trocnova, JSH 60–61, 1991–1992, s. 1–8.
³⁶ J. Kalousek, O Trocnově, s. 350–352; J. Petřík, Přehled dějin Trocnova, s. 24–33; tenże, Trocnov v XVII. stletí, s. 86–88; tenże, Trocnov, s. 15–20. Mapa z ilustracją przechowywana jest w SOA Třeboň, fond Cizí rody – velkostatek Borovany, mapa nr 4. Przyzwoita reprodukcja fotograficzna na przykład w: Z. Vybíral, Jan Žižka, s. 132.
³⁷ J. Petřík, Přehled dějin Trocnova, s. 35–36; tenże, Trocnov, s. 21–23; Jiří Záloha, Postavení prvního Žižkova pomníku v Trocnově, „Výběr” 11, 1974, s. 230–231; K. Hlubuček, Trocnov, s. 23; Alois Hůlka, Průvodce rodištěm Jana Žižky z Trocnova, České Budějovice 1976, s. 21–24; D. Kovář, P. Odložil, Borovany, s. 35–36, 62–63; Z. Vybíral, Jan Žižka, s. 129–133. Podstawowe studium napisał Karel Pletzer, Rozvíjení žižkovské tradice v Trocnově, przedruk w: Petr Čornej, Karel Pletzer, Helena Stejskalová, Michal Kadlec, Významné milníky husitství v českých a německých dějinách, České Budějovice 2015, s. 15–41. Nadzwyczajną inicjatywę na rzecz ratowania Trocnova jako zabytku narodowego rozwinęła pod koniec XX wieku Naďa Johanisová z Ostrolovského Újezdu. Od 2011 roku trocnovski Memoriał jest pod zarządem Muzeum Południowoczeskiego w Czeskich Budziejowicach.
³⁸ Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolomini III. Briefe als Bischof von Siena. I. Band: Briefe von seiner Erhebung zum Bischof von Siena bis zum Ausgang des Regensburger Reichstages (23. September 1450 – 1. Juni 1454). I. Teil. Privatbriefe, red. Rudolf Wolkan, Wien 1918, s. 23 (nr 12); Aeneas Silvius Piccolomini, Historia Bohemica 1, s. 268. Więcej: Josef Šusta, Úvahy a drobné spisy historické I, Praha 1934, s. 371; J. Pekař, Žižka II, s. 20, 120, 251.
³⁹ Daniela Dvořáková, Rytier a jeho kráľ. Stibor zo Stiboríc a Žigmund Luxemburský. Sonda do života uhorského stredovekého šľachtica s osobitným zreteľom na územie Slovenska, Budmerice 2003, s. 198–199; Martin Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé. Láska, moc a společnost ve středověku, Praha 2003, s. 168; Umberto Eco, Umění a krása ve středověké estetice, Praha 1998, s. 63; Umberto Eco i in., Dějiny krásy, Praha 2005, s. 133 ; Jacques Le Goff, Nicolas Truong, Tělo ve středověké kultuře, Praha 2006, s. 110 .
⁴⁰ Jakoubek ze Stříbra, Výklad na Zjevenie sv. Jana. Díl II, red. František Šimek, Praha 1933, s. 444. Dla przykładu: Příběhy římské (Staročeská Gesta Romanorum), red. František Šimek, Praha 1967, s. 160–162.
⁴¹ Aeneas Silvius Piccolomini, Historia Bohemica 1, s. 340.
⁴² Augustinus Aurelius, O Boží obci (II), 2, překlad Julie Nováková, Praha 2007, s. 108 . Więcej Hana Šedinová, Lidská monstra ve Vokabuláři zvaném Lactifer a v dalších středověkých pramenech, LF 127, 2004, s. 237–283, tu s. 237–242.
⁴³ Umberto Eco i in., Dějiny ošklivosti, Praha 2007, s. 116–121 .
⁴⁴ „Diversa quippe et ipse omnium Plastes propter hominem facere voluit, ne in uno equali fastidium haberet”. Zob. Iohannes Aquensis , De monstruosis hominibus (Vocabularius dictus Lactifer IV) / Lidská monstra (Vokabulář zvaný Lactifer IV), red. i tłum. Hana Šedinová, Praha 2013, s. 26–27.
⁴⁵ Tamże, s. 4–9, 18–19, 22–25. Tu na s. IX–LXXIII tematyczne studium redaktorki (wyczerpujący komentarz na s. 29–192).
⁴⁶ Josef Tříška, Předhusitské bajky, Praha 1990, s. 181; M. Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé, s. 66.
⁴⁷ Do tego H. Šedinová, Lidská monstra, s. 276.
⁴⁸ Karel Čapek, Jednooký, „Lidové nowiny” 32, 12.10.1924, nr 514, s. 1–2. Przedrukowano w: Karel Čapek, Od člověka k člověku I, red. Emanuel Macek, Miloš Pohorský, Milada Chlíbcová, Stanislava Mazáčová, Praha 1988, s. 395–397 (cytat na s. 397).
⁴⁹ Johannes Aquensis, Vocabularium cuius nomen Lactifer, Plzeň 1511, fol. O3a.
⁵⁰ Liczną dokumentację z XVI–XIX wieku zgromadziła Alena M. Černá, Žižka po Žižkovi, w: Zrození mýtu. Dva životy husitské epochy. K poctě Petra Čorneje, red. Robert Novotný, Petr Šámal, Praha–Litomyšl 2011, s. 299–305.
⁵¹ Zob. Staročeské drama, red. Josef Hrabák, Praha 1950, s. 228.
⁵² Popravčí kniha pánů z Rožmberka, red. Adolf Kalný, Třeboň 1993, s. 83.
⁵³ Karel Titz, O původu jména Žižka, Brno 1924. Tę teorię niewątpliwie wykorzystał Jan Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964; s. 181, 194. Titz poddał ją dokładnej krytyce analitycznej w artykule O původu jména Žižka, „Naše řeč” (dalej: NŘ) 8, 1924, s. 268–286.
⁵⁴ František Kavka, Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378). Země České koruny, rodová, říšská a evropská politika. II. díl (1364–1378), Praha 1993, s. 25–27; E. Doležalová, Svěcenci, s. 121, 123; Milada Studničková, Kult svatého Zikmunda v Čechách, w: Světci a jejich kult ve středověku, red. Petr Kubín, Hana Pátková, Tomáš Petráček, České Budějovice 2006, s. 283–323.
⁵⁵ K. Titz, O původu, s. 46.
⁵⁶ August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl XIII. Plzeňsko a Loketsko, 3, Praha 1998, s. 235.
⁵⁷ Slovník slovenského jazyka. V. diel. V–Ž, red. Štefan Peciar i in., Bratislava 1965, s. 818.
⁵⁸ Karel Stejskal, O významu jmen Žižka a Žižkov, DaS 8, 1966, nr 12, s. 36–39.
⁵⁹ Prokop Lang, K etymologii jména Žižkova, ČMF 1, 1911, s. 289–296.
⁶⁰ Josef Kosina, O původu jména Žižka, JSH 21, 1952, s. 95–99; Václav Polák, Několik poznámek k původu a významu jména Žižka, „Zpravodaj Místopisné komise ČSAV” 16, 1975, s. 179–184.
⁶¹ M. Samuel Bogumił Linde, Słownik języka polskiego, t. 6, U–Z, 1951, s. 1031, 1209; Aleksander Brückner, Słownik etymologiczny języka polskiego, Warszawa 1993, s. 652; Stanisław Skorupka, Słownik frazeologiczny języka polskiego, t. 7, R–Ż, Warszawa 1993, s. 824; Słownik języka polskiego, t. 3, R–Ż, red. Mieczysław Szymczak, Warszawa 1999, s. 943. Na ten temat Antonín Frinta, Etymologie jména Žižkova, ČMF 1, 1911, s. 196–197; Bohumil Ryba, Drobnosti exegetické I. K apelativu žižka, jednooký, LF 60, 1933, s. 449–452; tenże, Ještě Žižka a žižka (Příspěvek hodně dokumentární), LF 61, 1934, s. 94–95; Václav Chaloupecký, Byl Žižka slepý?, „Věstník ČAVU” 60, 1951, s. 160; Igor Němec, Jan Horálek i in., Dědictví řeči, Praha 1986, s. 427. Ku wyjaśnieniu, iż Žižka było przezwiskiem dla jednookiego, spośród historyków oprócz Chaloupeckiego skłaniali się między innymi J. Šusta, Úvahy I, s. 368–371; J. Pekař, Žižka II, s. 207–208; Frederick Gotthold Heymann, John Žižka and the Hussite Revolution, Princeton–New Jersey 1955, s. 22–23. Jeżeli chodzi o Žíža i Žížów, na przykład AČ XXXVIII, s. 55.
⁶² Rudolf Tecl, O klokotském Žižkovi či raději Šiškovi, „Výběr” 31, 1994, s. 209–211.
⁶³ SOA České Budějovice, Archiv města České Budějovice, Listiny III/333, inv. č. 480; AČ XXVI, s. 169; Berní knihy Starého Města pražského (1427–1434), red. Hana Pátková, Praha 1996, s. 139 (inquilinus Zyzka pincerna); Liber vetustissimus Antiquae Civitatis Pragensis 1310–1518, red. Hana Pátková we współpracy z Věrą Smolovą i Alešem Pořízką, Praha 2011, s. 315, 480 (tu w rejestrze odniesienia także do Žíža); Památná kniha olomoucká (kodex Václava z Jihlavy) z let 1430–1492, 1528, red. Libuše Spáčilová, Vladimír Spáčil, Olomouc 2004, s. 236 (nr 114), 324 (nr 368), 456 (nr 711), 490 (nr 825); Vácslav Vladivoj Tomek, Základy starého místopisu pražského II. Nové Město pražské, Praha 1870, s. 33, 45, 71, 150, 161, 327; A. Sedláček, Doklady, s. 452–453; Richard Hrdlička, Žižkovi jmenovci či potomci?, Tábor 1923; František Vacek, Dějiny vinic na území nynějších Král. Vinohradů od počátku XV. století do r. 1526, SPDMP 8, 1938, s. 88, 130, 139, 152, 159, 166, 176; Rudolf Tecl, Soběslavský Žižka, „Výběr” 31, 1994, s. 175–177; tenże, Další doklady k rozšíření jména Žižka na Táborsku v první polovině 16. století, „Výběr” 33, 1996, s. 230–232; Przegląd (niestety bez danych bibliograficznych) wszystkich możliwych Žižków i Šišków dostępny jest w internecie: https://janjuna.estranky.cz/clanky/po-stopach-prijmeni-zizka-v-cechach-1223-1945.html.
⁶⁴ Na 12 maja 2019 roku znanych było 2024 posiadaczy nazwiska Žižka (z tego 6 w Trhových Svinach), które było 574. najbardziej rozpowszechnionym w Republice Czeskiej. Zob. www.prijmeni.cz.
⁶⁵ Daniel Kovář, Ztráta pečetí z listiny Jana Žižky z Trocnova v městském archivu v Trhových Svinech, „Archivní časopis” 68, 2018, s. 229–241.
⁶⁶ Cały fragment o pieczęciach Žižki opiera się na analizie opublikowanej przez Vladimíra Růžka Ikonografie pečetí Jana Žižky z Trocnova a jiných husitských bojovníků, w: Jan Žižka z Trocnova a husitské vojenství v evropských dějinách (HT – supplementum 3), red. Miloš Drda, Zdeněk Vybíral we współpracy z Jakubem Smrčkou, Tábor 2007 s. 499–500.
⁶⁷ A. Sedláček, Doklady, s. 455–457; tenże, Českomoravská heraldika II. Část zvláštní, Praha 1925, s. 285; Josef Pilnáček, Staromoravští rodové, Vídeň 1930, s. 9, 15–16, 94.
⁶⁸ Čeněk Pavlík, Michal Vitanovský, Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ikonografický atlas reliéfů na kachlích gotiky a renesance, Praha 2004, s. 73.
⁶⁹ J. Pekař, Žižka II, s. 16.
⁷⁰ Antonín Profous, Jan Svoboda, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny IV. S–Ž, Praha 1957, s. 382.
⁷¹ Marian Biskup, Z badań nad „Wielką wojną” z Zakonem krzyżackim, „Kwartalnik Historyczny” 1959, r. 66, s. 711–712; Karel Pletzer, Sischke von Lakemych v polských pramenech, „Výběr” 31, 1994, s. 37–38.
⁷² AČ XXXI, s. 198 (nr 24, 25), 204 (nr 47), 211 (nr 72). Więcej J. Petřík, Odúmrť, s. 51–52.
⁷³ Daniel Kovář, Žižkova teta v Českých Budějovicích?, TA 14, 2009, s. 55–56.
⁷⁴ AČ XXXI, s. 132.
⁷⁵ R. Urbánek, Žižka v památkách a úctě, s. 85; J. Pekař, Žižka II, s. 202; Václav Kotyška, Úplný místopisný slovník Království českého, Praha, b.d., s. 1384; A. Profous, J. Svoboda, Místní jména IV, s. 231; František Roubík, Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách, Praha 1959, s. 47; E. Maur, Chval z Machovic, Břeněk z Dolan a Jan Valkún z Adlaru, s. 32.
⁷⁶ „Sischko hievor der herrn von Rosenberg diener gewest...” Zob. Die Chroniken der Stadt Eger, red. Heinrich Gradl, Prag 1884, s. 24.
⁷⁷ Jan Kühndel, Nejstarší městská kniha prostějovská, „Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané” 6, 1929, s. 113.
⁷⁸ Zob. AČ XXXVIII, s. 4, 31, 44, 52, 91. Więcej Irena Hrabětová, Staročeská báseň o Vilémovi z Kounic, ČMM 103, 1984, s. 99; taż, Moravský rod Šišků z Kounic v 15. století, VVM 39, 1987, s. 79; Václav Štěpán, Žižka v proskripčních záznamech Prostějova?, JSH 63, 1994, s. 151–152. Wszystkie możliwe identyfikacje Žižków i Šišków, działających wtedy w środkowych i południowo-zachodnich Morawach zbadał Robert Novotný, Žižka mezi lapky, MH 2, 1997, s. 23–25.
⁷⁹ Zob. Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49. Słownie i graficznie powiązania niższej szlachty południowoczeskiej z rožmberskim Czeskim Krumlowem przedstawił F. Šmahel, Záhady, s. 41–43.
⁸⁰ Paulerinus (Pavel Žídek), Liber viginti arcium (ff.185ra–190rb), red. Alena Hadravová, Praha 1997, s. 2. Więcej Robert Šimůnek, Terminologie služebných vztahů v pozdně středověkých Čechách, MedHB 7, 2000, s. 175–190.
⁸¹ Jan Libor, Jan Sokol z Lamberka ve službách byzantského císaře aneb O žoldnéřské cti, w: Historik na Moravě, red. Hana Ambrožová, Tomáš Dvořák, Bronislav Chocholáč, Libor Jan, Pavel Pumpr, Brno 2009, s. 237–249; Jiří Lysák, Jan Sokol z Lamberka, Třebíč 2012, s. 27–30; Wojciech Iwańczak, Wojsko najemne na ziemiach czeskich. Aspekt wewnętrzny i międzynarodowy, „Studia Historyczne” 1994, t. 34, s. 309–328; Robert Novotný, Šlechta, w: Husitské století, red. Pavlína Cermanová, Robert Novotný, Pavel Soukup, Praha 2014, s. 302.
⁸² Miloslav Polívka, A Contribution to the Problem of Property Differentiation of the Lesser Nobility in the Pre-Hussite Period in Bohemia, „Hospodářské dějiny” 2, 1978, s. 331–360; tenże, Předpoklady pro účast nižší šlechty v husitské revoluci (Klíčové problémy studia), w: Historiografie směrem k budoucnosti. Sborník k šedesátinám akademika Jaroslava Purše, red. Ondřej Felcman, Leoš Jeleček, Tomáš Vojtěch, Josef Žemlička, Praha 1982, s. 212–214; František Šmahel, Husitská revoluce I. Doba vymknutá z kloubů, Praha 1993, s. 282–283.
⁸³ František Graus, Das Spätmittelalter als Krisenzeit. Ein Literaturbericht als Zwischenbilanz, „Mediaevalia Bohemica” 1, 1969 (Supplementum); Ferdinand Seibt, Zu einem neuen Begriff von der „Krise des Spätmittelalters”, w: Europa 1400. Die Krise des Spätmittelalters, red. Ferdinand Seibt, Winfried Eberhard, Stuttgart 1984, s. 7–23; Lesk a bída středověku, Praha 2000, s. 273–307; Denis Hay, Evropa pozdního středověku 1300–1500, Praha 2010, s. 39–50.
⁸⁴ Przejrzyście Lenka Bobková, Milena Bartlová, Velké dějiny zemí Koruny české 1310–1402. IVb, Praha–Litomyšl 2003, s. 330–395. Zob. także Václav Štěpán, Osobnost markraběte Jošta a jeho vztah k ostatním členům lucemburského rodu, w: Moravští Lucemburkové, 1350–1411, red. Jiří Vaněk, Brno 2000, s. 73–145; Ivan Hlaváček, Václav IV., w: Čeští králové, red. Marie Ryantová, Petr Vorel, Praha–Litomyšl 2008, s. 208–221.
⁸⁵ Ivan Hlaváček, Die Wiener Haft Wenzels IV. der Jahre 1402–1403 aus diplomatischer und verwaltuns-geschichtlicher Sicht, w: Husitství – Reformace – Renesance, Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela I, red. Jaroslav Pánek, Miloslav Polívka, Noemi Rejchrtová, Praha 1994, s. 225–238.
⁸⁶ Josef Šusta, Jindřich z Rožmberka, Praha 1995, s. 22–38; Anna Kubíková, Jindřich III. a Oldřich II. z Rožmberka, w: Českokrumlovsko 1400–1460, Český Krumlov 1997, s. 9–12; František Hoffmann, Morava před husitskou revolucí, „Časopis Moravského musea” 69, 1984, s. 61–71; 70, 1985, s. 113–117; Jaroslav Mezník, Lucemburská Morava 1310–1423, Praha 1999, s. 250–284; Tomáš Baletka, Dvůr, rezidence a kancelář moravského markraběte Jošta (1375–1411), SAP 46, 1996, s. 407–483; Jiří Jurok, Straníci markraběte Prokopa kolem roku 1399 a otázka jejich kontinuity do husitské revoluce, „Olomoucký archivní sborník” 13, 2015, s. 25–116.
⁸⁷ Więcej František Hoffmann, K povaze drobné války, záští a násilných činů před husitskou revolucí, w: Pocta akademiku Václavu Vaněčkovi k 70. narozeninám, red. Karel Malý, Praha 1975, s. 55–75; Karel Malý, Trestní právo v Čechách v 15.–16. století, Praha 1979, s. 75–77, 81–82, 84–85, 91–93 (tutaj z szerszym uwzględnieniem deliktu przeciw władzy).
⁸⁸ AČ II, s. 359–360 (nr 102). Więcej Jaroslav Mezník, Tvář stárnoucího středověku. Výbor článků a studií, Brno 2008, s. 74.
⁸⁹ M. Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé, s. 232–233.
⁹⁰ František Hoffmann, Jihlava v husitské revoluci, Havlíčkův Brod 1961, s. 163; Václav Štěpán, Nový pohled na přepadení Jihlavy v roce 1402, „Vlastivědný sborník Vysočiny. Oddíl věd společenských” 8, 1992, s. 7–22; tenże, Obležení Znojma v roce 1404 v tradici a skutečnosti, JM 30, 1994, s. 35–48; Miroslav Plaček, Peter Futák, Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu, Praha 2006, s. 144–147.
⁹¹ SLČ z vratislavského rukopisu, red. František Šimek, Praha 1937, s. 5. Więcej Josef Petráň, Příběh Ouběnic. Mikrohistorie české vesnice, Praha 2001, s. 38–41.
⁹² CIM II, s. 1000–1010 (nr 771–780).
⁹³ Jiří Kejř, Počátky a upevnění stavovského zřízení v Čechách, PHS 34, 1997, s. 80–81; František Kavka, Poslední Lucemburk na českém trůně. Králem uprostřed revoluce, Praha 1998, s. 20–21; Václav Štěpán, Vražda čtyř členů královské rady na Karlštejně roku 1397, ČČH 92, 1994, s. 24–44.
⁹⁴ J. Mezník, Lucemburská Morava, s. 284–286; Petr Elbel, Jan Soběslav a Prokop, w: Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy, red. František Šmahel, Lenka Bobková, Praha 2012, s. 715–718.
⁹⁵ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49–53; AČ XXXVIII, s. 37–38, 43–44. Zeznania Janka, pachołka Jana Kolúcha, wydali już, w całości lub parafrazowane, M. Millauer, Diplomatisch-historische Aufsätze, s. 32; Hugo Toman, O dobrodružstvích a válečných jízdách Jana Žižky před vypuknutím bouří husitských, „Osvěta” 21, 1891, s. 1023; Augustin Neumann, Nové prameny k dějinám husitství na Moravě. Studie a texty VI, Olomouc 1930, s. 234.
⁹⁶ Typy i działania takich grup precyzyjnie scharakteryzował František Hoffmann, Bojové družiny na Moravě a v Čechách před husitskou revolucí a za revoluce, TA 6, 1994, s. 47–144 (określenie grupy Matěja jako stosunkowo niezależnej drużyny na s. 137).
⁹⁷ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 50–53.
⁹⁸ August Sedláček, Zbytky register králův římských a českých z let 1361–1480, Praha 1914, s. 80 (nr 553), 110 (nr 760).
⁹⁹ AČ XXXV, s. 286; RBMV III, s. 103 (nr 228).
¹⁰⁰ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49–53, 54–55 (także tutaj i dalej powołujemy się na to źródło).
¹⁰¹ František Hoffmann, Bojová družina Erharta Pušky z Kunštátu, VVM 40, 1988, s. 56–64.
¹⁰² Zob. AČ XXXVIII, s. 43. Dalej Karel Pletzer, Kde se v Českých Budějovicích popravovalo, „Výběr” 33, 1996, s. 122–123; Jiří Fröhlich, Přehled popravišť Prácheňského kraje, w: „Sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů” 2008, Aš 2008, s. 110–119; Daniel Kovář, Historická popraviště v Bechyňském kraji, w: „Sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů” 2008, Aš 2008, s. 120–127; tenże, Nejstarší zprávy o českobudějovickém pranýři, „Výběr” 46, 2009, s. 129.
¹⁰³ František Hoffmann, Bojové družiny před husitskou revolucí na západní Moravě, w: Moravský historický sborník (Historica moravica), red. Antonín Verbík, Karel Blažek, Brno 1986, s. 78.
¹⁰⁴ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 51–53, 55; Daniel Kovář, Tvrz ve Hvozdně na Českobudějovicku, „Výběr” 42, 2005, s. 238.
¹⁰⁵ Drochovec należał do ludzi, którzy w 1402 roku poręczyli za Beneša, gdy został on uwięziony z powodu rozboju na drodze we Freistadt. Na początku 1406 roku małe grunty w Světlíku, Klení i innych lokalizacjach południowoczeskich otrzymał Bernard Cipín z Heršláku (AČ XXXV, s. 483). Kwestię tożsamości lub pokrewieństwa z Benešem pozostawił otwartą August Sedláček, Hrady III, s. 284.
¹⁰⁶ W sprawie działalności grupy Matěja Przywódcy najbardziej szczegółowo: J. Pekař, Žižka II, s. 21–58, 208–229; František Hoffmann, Bojové družiny před husitskou revolucí na jižní Moravě, JM 22 (25), 1986, s. 99–116, zwł. s. 106–109; tenże, Bojové družiny na Moravě a v Čechách, s. 65, 110, 134–137; Karel Pletzer, Působení bratrstva Matěje Vůdce, „Výběr” 11, 1974, s. 221–224 (autor zrehabilitował się w ten sposób za starszy, poddany ówczesnej ideologii artykuł Jiráskovi lapkové a jejich předloha, JSH 22, 1953, s. 90–95); Václav Štěpán, Moravský markrabě Jošt (1354–1411), Brno 2002, s. 601–602, 626–627. W związku z Žižką szczególnie dokładnie Anna Paner, Jan Žižka z Trocnova, Gdańsk 2002, s. 52–68.
¹⁰⁷ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49.
¹⁰⁸ F. Hoffmann, Bojové družiny na Moravě a v Čechách, s. 105–108.
¹⁰⁹ M. Plaček. P. Futák, Páni z Kunštátu, s. 315–316, 319–320.
¹¹⁰ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 50–53; AČ XXXVIII, s. 43. Zamiar zajęcia Freistadtu w związku z działalnością czeskomorawskich drużyn bojowych pojawiał się w latach 1407–1409 kilkakrotnie (zob. Jan Pekař, Žižka II, s. 223–224), prawdopodobnie także w ramach wewnętrznych starć politycznych między habsburskimi książętami.
¹¹¹ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49–52.
¹¹² Tamże, s. 52.
¹¹³ Hanna Zaremska, Jak wyglądali czescy bandyci? Z dziejów rysopisu w średniowiecznych księgach karnych, w: Biedni i bogaci. Studia z dziejów społeczeństwa i kultury, Warszawa 1992, s. 105–113. Na temat ludzi na marginesie środowiska miejskiego František Graus, Randgruppen der städtischen Gesellschaft im Spätmittelalter, „Zeitschrift für historische Forschung” 8, 1981, s. 385–437.
¹¹⁴ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 49–50, 52–54; AČ XXXV, s. 286; AČ XXXVIII, s. 43–44.
¹¹⁵ CIM II, s. 1064–1065 (nr 811). Zob. także już w roku 1406 rozkaz Wacława dla Bechyňska (RBMV III, s. 218, nr 548). Więcej František Roubík, Spory jihočeských měst o směr obchodních cest ve 14. až 17. století, JSH 40, 1971, s. 12–13. Nazwisko starosty Zikmunda Klarica i członków czeskobudziejowickiej rady miejskiej, która w latach 1405–1409 zwalczała grasujące drużyny bojowe, podaje Milena Borská-Urbánková, Sociální a majetková struktura městských rad v Českých Budějovicích v době předhusitské a husitské, w: Vědecká konference k 100. výročí narození Bedřicha Mendla, prvního profesora hospodářských dějin Univerzity Karlovy 1892–1992, Praha 1997, s. 115.
¹¹⁶ František Michálek Bartoš, Čechy v době Husově 1378–1415 (ČD II/6), Praha 1947, s. 225–229; Karl Gutkas, Geschichte Niederösterreichs, Wien 1984, s. 75–77; F. Hoffmann, Bojové družiny před husitskou revolucí na západní Moravě, s. 78–80; V. Štěpán, Moravský markrabě Jošt, s. 611–620; V. Plaček, P. Futák, Páni z Kunštátu, s. 218–219, 320–321.
¹¹⁷ AČ XXXVIII, s. 30–31, 37–38, 49–50. Więcej F. Hoffmann, Bojové družiny před husitskou revolucí na západní Moravě, s. 81–86.
¹¹⁸ Václav Štěpán, Osobnost Lacka z Kravař. Část druhá: Na vrcholu politické dráhy, ČMM 112, 1993, s. 11–41, zwł. s. 28–29.
¹¹⁹ Popravčí kniha pánů z Rožmberka, s. 50; AČ XXXVIII, s. 8, 41, 44.
¹²⁰ František Hoffmann, K prehistorii moravských táborů, SMM 86, 1967, s. 202–218; tenże, Vilém z Pernštejna. Pokus o portrét moravského pána husitské doby, ČMM 87, 1968, s. 163–186; tenże, Bojové družiny na Moravě a v Čechách, s. 134–138.
¹²¹ AČ III, s. 291–292 (nr 9).
¹²² Działalności drużyn bojowych w Czechach w przeddzień rewolucji są poświęcone odpowiednie fragmenty następnego rozdziału.
więcej..
